Alois Sečkár

Libertariánská břitva: Nehledejte selhání trhu tam, kde je dostatečným vysvětlením stát.

Tag: EU

Svobodní a EU

Pan Jiří Payne prý dnes v rozhovoru v rozhlase řekl:

„Já bych dneska už nemluvil o vystoupení z Evropské Unie. Já bych daleko více mluvil o tom, že se musí zásadně přebudovat.“

Asi to fakt takhle řekl a chápu, že to to vypadá dost blbě. Ale zcela jistě tím nemyslel přebudování EU, ale přebudování Evropské spolupráce poté, co se stávající EU rozpadne. Opakovaně o tom mluví už nejméně rok a ještě déle upozorňuje na to, že EU je od počátku projekt založený s cílem zrušit národní státy a předat moc úředníkům do Bruselu, tedy že nejde o dobrý nápad, který se časem zkazil…

Chápu, že je možné se na tom přeřeknutí točit a použít to třeba i jako důvod, proč už určitě nevolit Svobodné, protože jsou hrozní eurohujeři. Ale zároveň mi to připadá trochu laciné. Kritický postoj a výstupy k EU máme celé roky konzistentní, v programu máme uspořádání referenda o našem členství a opravdu jsme to teď přes noc nezměnili kvůli dvěma zbývajícím letům europoslaneckého platu…

Kampaň a účelovka

Andrej Babiš před poslaneckou sněmovnou prohlašuje, že nevidí žádný podvod, když Čapí hnízdo stojí a funguje.

Sympatizanti Andreje Babiše by si měli uvědomit, že jestli měl jejich guru „skoro miliardu„, kterou mohl nainvestovat do projektu, tak zkrátka nesměl žádat o 50 milionů dotaci pro malé podniky. A že to je ten podvod, kvůli kterému po něm jdou. Je úplně jedno, jestli je použil smysluplně nebo ne. Obvyklé řeči o korupční hydře to taky nezakryjí.

Bohužel se ukazuje pojetí spravedlnosti podle ANO: Když jste kradli vy, my můžeme taky…

Morální hazard evropských dotací

Evropská Unie nemůže za to, že v Kamenných Žehrovicích neumí důstojně rekonstruovat historickou budovu. Vytváří však pro podobné případy ty nejpříznivější podmínky.

Minulý týden proběhla médii zpráva o zfušované rekonstrukci školy. Své k tomu napsal i předseda Svobodných Petr Mach, který výsledek ironicky označil za „eurosocialistický realismus“. V táboře eurohujerů nastal poplach a s vysvětlením honem přispěchal web manipulatori.cz.

Fakticky správně poukázal na to, že „Evropská unie při dotačních programech na zateplení nezkoumá vzhled budovy“, takže nemůže být odpovědná za to, že je výsledkem paskvil. Jenže tím mimoděk poukázal na mnohem závažnější problém evropských dotací:

Evropská Unie nezkoumá, na co dává peníze svých občanů.

Prostě vezme mnohamiliardový balík peněz vybraný na daních, clech a jiných poplatcích a vrhne ho do hry. Tumáte a čerpejte! Ano, nastaví se nějaké rámcové podmínky, které musí žadatel splnit. Ano, je tu spoluúčast, která teoreticky brání tomu, aby se žádalo o naprosté nesmysly. Ale základním kritériem „úspěšnosti“ není kvalita projektů, nýbrž objem vyčerpaných prostředků. U žádostí se hodnotí formální správnost vyplnění příslušných lejster, na samotnou podstatu věci jaksi nezbývá čas a prostor. Výsledky tomu odpovídají.

V ekonomii se tomu říká morální hazard– rozhodujete o penězích, které nejsou vaše, a nesete pramalou odpovědnost za rozhodnutí, které uděláte. Neskutečný rozsah přerozdělování, jaký je aplikován v EU, problém umocňuje.

Ano, v Bruselu nesedí žádní zlí mužíčci, kteří nás nutí čerpat peníze na nesmyslné projekty, a spoustu absurdit si umíme velmi dobře vyprodukovat sami. Ale EU vytváří podmínky pro to, aby se špatným projektům mohlo dobře dařit. Ve světě podle EU se lépe uplatní profesionální žadatel o dotace než šikovný a pracovitý člověk, který musí platit daně, aby ten první měl z čeho čerpat. A to je zásadní problém. Ošklivá fasáda školy je pak jeden z mnoha vedlejších projevů této skutečnosti.

Vyšlo na Blog iDnes.

Odmítnutí kvót je otázka principu

„Děti, jsou tři způsoby, jak si počínat. Dobře, špatně a po lidovecku.“ „Není to taky špatně?“ „Jo, ale rychlejc…“

Předseda KDU-ČSL v pátek představil svůj názor na řešení bruselských kvót na migranty – přijmout jich pár, abychom měli pokoj od EU, ale jenom tak málo, aby se češi moc nevztekali. Jeho postoj mi přijde mimořádně cynický.

Férový názor, jakkoli s ním nemůžu souhlasit, je chtít migranty přijímat, abychom byli užiteční a vůbec. O něco hloupější, ale pořád konzistentní, je kvóty odsoudit, ale krčit rameny, že když to většina schválila, tak nezbývá, než se přizpůsobit. Nejpodivnější je tvrdit, že dotací jsme inkasovali dost nato, abychom se dnes revanšovali – ale stále to svým způsobem dává smysl.

Zato tahle Bělobrádkova ani ryba, ani rak, to je vskutku politický majstrštyk.Naoko splnit, aby to dobře vypadalo venku, ale vlastně nesplnit, aby to dobře vypadalo doma. Je fakt, že pověstná schopnost lidovců dohodnout se s kýmkoliv na čemkoliv je notoricky známa.

Skoro by se chtělo říct: „Skvělý nápad!“ Bruselský vlk se nažere, ale česká koza zůstane celá. Potíž je v tom, že kvóty jsou otázkou principu. Principu, jestli chceme o svých záležitostech, o svých penězích a vlastní bezpečnosti rozhodovat sami, nebo se podřídíme pokaždé, když si evropští mocipáni dupnou a zahrozí nám prstem.

Proto je jediné správné řešení povinné kvóty vnucené ze zahraničí jednoznačně odmítnout a způsob zapojení České republiky do řešení migrační krize řešit tady doma s vlastními občany. Úkolem českých politiků je zastupovat české voliče, ne Brusel – a ani ne Putina nebo kohokoliv jiného, komu bychom lezli do zadní části těla. Páteř má člověk proto, aby mohl stát rovně, nikoliv v předklonu.

Máme na to, být samostatnou a přesto – nebo spíš právě proto – prosperující zemí. Ve znaku máme lva, nikoliv šakala, který v ústraní čeká, co na něj zbude. Naši nejvyšší představitelé by se podle toho měli začít chovat. Nebo je možná na čase je v příštích volbách vyměnit.

Vyšlo na: http://seckar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610981

Jak také končí dotace

Bratia slováci mají problém: Technologický megaprojekt v Snine, dotovaný z eurofondov a štátneho rozpočtu vo výške 11,7 milióna eur, sa nikdy nerozbehol.

Doufám, že tímhle se Praha 4 od svého partnerského města inspirovat nebude a že projekt koupaliště Lhotka, pro který inspiraci čerpá, nám dopadne o něco lépe.

Jinak je to krásná ukázka toho, jak „funguje“ zvracená dotyční kultura, ve které dnes žijeme. V soukromém sektoru nese podnikatelské riziko investor, který se sám a dobrovolně rozmyslí, zda do projektu vloží své peníze. Když to nevyjde, bolí to jen jeho, a to ho nutí k opatrnosti. Když nevyjde dotovaný projekt, o kterém rozhodují úředníci, kteří nemají sebemenší vztah k neskutečným částkám, co jim protékají pod rukama, tratíme na tom všichni, ale nemůže za to nikdo a jede se vesele dál. Kolik z těch miliard, které jsme údajně od EU dostali, skončilo nějak takhle?

Jeden příklad z všechny z Jihlavy: Vědeckotechnický park v Jihlavě za 400 milionů zarůstá plevelem a chátrá.

© 2017 Alois Sečkár

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén