Alois Sečkár

Libertariánská břitva: Nehledejte selhání trhu tam, kde je dostatečným vysvětlením stát.

Tag: Blog iDnes (Page 1 of 2)

Uber pod palbou

Ve čtvrtek na pražském letišti taxikáři napadali řidiče služby Uber. Všem účastníkům by se měly okamžitě odebrat licence. Jsou to labilní agresivní osoby, což ohrožuje bezpečnost převážených cestujících. Ale to by politici na magistrátu přišli o penízky, takže z toho nic nebude, mafie bude fungovat dál a doplatí na to obyčejní lidé.

Prý je to pochopitelné, když je taxi regulované a Uber „nelegální“. Jenže řešení je právě opačné, než co vidíme – regulace taxislužby se má uvolnit a Uber má být zcela legální. Je zbytečné vyžadovat taxametr, zkoušku z místopisu a vydávání licencí městem, protože to s příchodem Uberu naprosto ztratilo smysl. Už není koho chránit. Ať si svoje certifikace řeší jednotlivé firmy a kdo ji bude vyžadovat, tak si připlatí za dražší odvoz certifikovaným vozem. Kdo to nebude řešit, ten může svobodně jet s Uberem.

Je ostuda politiků, že místo toho utahují šrouby. A je trochu smutné, že je v tom podporuje i mnoho lidí, na které to nakonec dopadne prostřednictvím vyšší ceny za taxi…

Vyšlo na blog iDnes.

Lhostejnost

Kauza paní Michalákové má smutné pokračování. Ti, co mohli něco změnit, neudělali vůbec nic. Osud jedné rodiny je jim totiž lhostejný.

Včera zemřel pan Jiří Pavelka, dědeček bratrů Michalákových unesených Norskou sociální službou od rodiny na základě nepodloženého obvinění. Nebyla dokonce ani vznesena obžaloba a paní Michaláková dnes v Norsku pracuje v mateřské školce. Své děti přesto vidět nesmí. Kvůli liknavosti a neochotě českých úřadů se případ táhne už několik let a pan Pavelka se jeho konce bohužel nedožil.

A nedožil se ani splnění jednoho ze svých posledních přání – ještě si naposled se svými vnuky Davidem a Denisem promluvit. Ani to mu fašisté z Barnevernetu neumožnili a zadrželi i vzkazy, které se pokoušel předat. Poslední přání nejhorších zločinců odsouzených na smrt bylo bráno za posvátné, oběť zvůle norských úřadů však žádné zastání nemá.

Od tvůrců zrůdného systému, který krade děti od rodin pod lživými záminkami, aby uspokojil poptávku pěstounů po sociálních dávkách, které za výchovu cizích potomků dostávají, těžko čekat něco lepšího. Co je však mnohem smutnější, je přístup českých politiků. Ty máme tady doma a platíme je ze svých daní. Ti mohli něco udělat a místo toho nechali své občany v nouzi trestuhodně na holičkách. Vláda Indie se Norsku rázně postavila a ukradené dítě se mohlo vrátit zpátky domů k mámě. Naši politici nedělají v lepším případě nic a v horším případě Michalákovým svým jednáním otevřeně škodí jako to předváděla takzvaná ministryně práce a sociálních věcí(sic) Marxová-Tominová. Čest světlým výjimkám, z nichž však nikdo nedisponuje reálnou mocí něco změnit

Také posledním zoufalým bojem pana Pavelky o právo rozloučit se svými vnuky se ministr zahraničí a úřadující předseda ČSSD Lubomír Zaorálek odmítl zabývat. Nepovažoval to za důležité. Asi měl strach, že by přestaly cinkat penízky z Norských fondů, kterými si seveřané zřejmě kupují svědomí našich politiků a jejich ochotu dívat se jinam, když se dějí nepravosti.

Nebo byl opravdu příliš zaneprázdněn jinými důležitějšími věcmi, jako jsou laciné předvolební sliby a porcování medvědů, kteří teprve budou muset být sebráni těm, kteří je svou prací vydělávají. Slibovat pečené holuby je snazší, než jít a něco doopravdy udělat. Paradoxně případná úspěšná intervence by mu přinesla daleko víc hlasů než levicový populismus, kterému už po čtyřech letech vlády sociální demokracie nikdo soudný nevěří. Ale jak je vidět, priority jsou jinde.

Vyšlo na blog iDnes.

Jaký politik, takový zákon

Darovací smlouva na každý vylepený plakát na vesnické nástěnce? Nový úřad úřaduje, politici se diví, občané si klepou na čelo a karavana jede dál.

Je to pár měsíců, co poslanci s náležitou pompou slavně vybojovali další ze svých mnoha bitev s korupcí. Tentokrát se rozhodli zatočit s oligarchy, kteří zakládají politické strany a za své velké peníze válcují populistickými kampaněmi tradiční strany plné skutečných idejí a ideálů (*kuck, kuck*).

A tak se zrodila novela zákona o politických stranách s novými pravidly, jak učinit politiku transparentnější. A hlavně se zrodil nový úřad (dále Úřad), který na to všechno bude dohlížet. Jeho nový ředitel se přesně v duchu okřídleného „Dej volovi funkci…“pustil do díla a začal vymýšlet, co všechno by mohlo podléhat jeho pravomoci.

Napřed přišel s protiústavním omezením svobody projevu. Prý nelze mít jen tak mírnix dýrnix na vlastním plotě reklamní plachtu vaší oblínené (nebo neoblíbené) politické strany. Všechno je kampaň (učil se Babiš od Úřadu nebo Úřad od Babiše?), a protože kampaň má teď svůj výdajový strop 90 milionů, tak musí být všechno hezky vyúčtované – v cenách obvyklých, protože to by tak hrálo, aby někdo nabízel svůj reklamní prostor zdarma. A všecho se musí registrovat, protože bez registrace není evidence a bez evidence není pořádek. A kde není pořádek, tak nastupuje Úřad a šup, pokuta!

A když cirkus, tak pořádný, řekl si nejmenovaný ředitel Úřadu (nemůžu ho jmenovat, protože to by si vykládal jako neoprávněný nátlak na jeho osobu), a přišel před pár dny s další novinkou – kampaň jsou i plakáty zdarma na venkovských nástěnkách. Na každý papír větší než A4 musí být v Banánové republice Česko papír A4, kde bude vyčíslena hodnota jeho vyvěšení. Tak pravil Úřad.

Politici se podle očekávní probudili a zděsili. Co má být tohle za nesmysl? „To je nereálné. Tohle prostě nejsme schopni udělat, v sále není nikdo schopný udělat pět a půl tisíce dohod,“pravil prý Martin Starec z ČSSD. Příliš pozdě si uvědomil, co zase jeho strana pomohla spískat. Opět byl ve sněmovně schválen paskvil a tady jsou výsledky. Člověk by se škodolibě smál, že se politici chytili do vlastní pasti. Jenže následky ponesou i všichni ostatní. Obzvlášť menší strany tvořené idealsity, kteří by rádi něco změnili, se dostávají do problémů, které jim přichystali jejich velcí, ve Sněmovně již pevně uchycení kolegové. Sami sobě si naopak přihráli více státních peněz.

Pokud se tento nesmyslný Úřad nepodaří krátce po volbách zrušit, začne brzy zle zatápět politické konkurenci vládnoucí garnitury. Pravidla, která sám za pochodu tvoří, jsou totiž natolik složitá, že jsou v podstatě nesplnitelná a na každého se tak něco najde. Můžeme ho zrušit bez obav, žádná škoda to nebude.

P.S. Perlička na závěr:Jedním z proklamovaných cílů novelizace bylo omezit výši darů poskytovaných stranám. Limit je stanoven na 3 miliony na osobu a rok. Jenže zákon říká, že strana musí nadlimitní dar vrátit do 1. dubna následujícího roku. Takže může peníze klidně vrhnout do kampaně a dárci je vrátit po volbách ze státního příspěvku na činnost. Kdyby to náhodou nevyšlo, strana pohodlně zanikne (co taky se stranou, která neprošla za brány Poslanecké sněmovny?) dřív, než se na ni Úřad dostane. Takže zlovolní oligarchové můžou být vysmátí a nad výdělkem časem spláče pouze obyčejný občan. Jako vždy.

Vyšlo na Blog iDnes.

Morální hazard evropských dotací

Evropská Unie nemůže za to, že v Kamenných Žehrovicích neumí důstojně rekonstruovat historickou budovu. Vytváří však pro podobné případy ty nejpříznivější podmínky.

Minulý týden proběhla médii zpráva o zfušované rekonstrukci školy. Své k tomu napsal i předseda Svobodných Petr Mach, který výsledek ironicky označil za „eurosocialistický realismus“. V táboře eurohujerů nastal poplach a s vysvětlením honem přispěchal web manipulatori.cz.

Fakticky správně poukázal na to, že „Evropská unie při dotačních programech na zateplení nezkoumá vzhled budovy“, takže nemůže být odpovědná za to, že je výsledkem paskvil. Jenže tím mimoděk poukázal na mnohem závažnější problém evropských dotací:

Evropská Unie nezkoumá, na co dává peníze svých občanů.

Prostě vezme mnohamiliardový balík peněz vybraný na daních, clech a jiných poplatcích a vrhne ho do hry. Tumáte a čerpejte! Ano, nastaví se nějaké rámcové podmínky, které musí žadatel splnit. Ano, je tu spoluúčast, která teoreticky brání tomu, aby se žádalo o naprosté nesmysly. Ale základním kritériem „úspěšnosti“ není kvalita projektů, nýbrž objem vyčerpaných prostředků. U žádostí se hodnotí formální správnost vyplnění příslušných lejster, na samotnou podstatu věci jaksi nezbývá čas a prostor. Výsledky tomu odpovídají.

V ekonomii se tomu říká morální hazard– rozhodujete o penězích, které nejsou vaše, a nesete pramalou odpovědnost za rozhodnutí, které uděláte. Neskutečný rozsah přerozdělování, jaký je aplikován v EU, problém umocňuje.

Ano, v Bruselu nesedí žádní zlí mužíčci, kteří nás nutí čerpat peníze na nesmyslné projekty, a spoustu absurdit si umíme velmi dobře vyprodukovat sami. Ale EU vytváří podmínky pro to, aby se špatným projektům mohlo dobře dařit. Ve světě podle EU se lépe uplatní profesionální žadatel o dotace než šikovný a pracovitý člověk, který musí platit daně, aby ten první měl z čeho čerpat. A to je zásadní problém. Ošklivá fasáda školy je pak jeden z mnoha vedlejších projevů této skutečnosti.

Vyšlo na Blog iDnes.

Co je a není volný trh

Nedávno se mi stala zvláštní věc. Podpořil jsem vydání knihy pomocí fundraisingové kampaně. Ne, to ještě není ono, ale pojďme popořadě.

Počkat, řekli si možná někteří z vás – co to má být ten „fundraising“? Je to výraz přejatý z angličtiny (už se nám nedostává národních buditelů, kteří by vymýšleli libozvučné domácí ekvivalenty) a značí shromažďování finančních prostředků na nějaký účel. V českých zemích máme s fundraisingem historické zkušenosti, na Národní divadlo jsme se skládali dokonce dvakrát.

V dnešní moderní době už samozřejmě tuto činnost podporují internetové aplikace. Je to splněný sen svobodomyslného člověka digitálního věku – autor zde představí svůj projekt a začne informace o něm šířit po síti. Cílem je přesvědčit ostatní uživatele, že mají dát své peníze právě jemu. Samozřejmě to není vždycky tak jednoduché, ale technické možnosti, o jakých se ještě pár let zpátky nikomu ani nesnilo, otvírají šikovným lidem nekonečné obzory.

A tak se stalo, že si jeden mistr pera svými ukázkami získal i mě. Usoudil jsem, že chystanou knihu musím mít a investovat do ní ty tři stovky, které na hromadě s ostatními příspěvky od ostatních donátorů dají dohromady částku potřebnou k realizaci tisku. Už jsem popsal půl stránky a teprve teď přichází to podstatné – zmínil jsem se o tom později v jedné internetové diskusi. Vůbec ne proto, abych se chlubil a chválil, není ostatně za co, prostě to tak přišlo mezi řečí. Do kolen mě ovšem poslala reakce jednoho z diskutérů:

„Vy přispíváte na věc, o jejíž existenci by měl rozhodnout volný trh? Kultura si na sebe nemusí vydělat?“

Tato „vtipná“ poznámka měla být narážkou na mé politické názory a členství v jisté politické straně, která něco takového skutečně říká. Smutné ovšem je, že dotyčný zřejmě opravdu nepochopil, že přesně to, o čem mluví, jsem já udělal. Použil jsem své vlastní penízena účel, pro který jsem se sám a dobrovolně rozhodl. A autor knihy si na své dílo pocitvě vydělal na naprosto volném trhuv konkurenci ostatních, kteří také doufají, že zaujmou potřebný počet dárců.

Bohužel u nás panuje velké zmatení pojmů. „Volný trh“ je pro mnohé lidi nadávka, kterou v 90. letech vymyslel Václav Klaus. Nedovedou si představit, že by cokoliv mohlo samo fungovat, kdyby tu nebyl pečující stát, který pod hrozbou trestu vybere od občanů peníze a pak je moudře přerozdělí tak, aby se dostalo na všechno důležité. A to přesto, že každodenní realita ukazuje opak. Neustále vidíme, co zase stát a jeho představitelé pohnojili, a na druhé straně úžasné příběhy o lidské solidaritě, která nezjiště pomáhá i tam, kde se tentýž stát nevzrušeně obrátil zády.

Samozřejmě toto povědomí pomáhají v mediálním prostoru udržovat ponejvíc ti, kteří jsou na čerpání dotací zcela závislí. Kultura bez dotací? Ale jděte! To by to vypadalo! Každé malé dítě přece ví, že umělecká veledíla mohou vzniknout jenom díky podpoře, trh by uživil pouze všelijaký brak a šmejd. Nemocní by umírali na ulici, nikdo by nezajistil dětem vzdělání a vůbec. A lidé moudře přikyvují…

Pokud někdo přeci jen přijde s tím, že by to šlo i jinak, stává se terčem posměchu, přičemž kritika mnohdy nedává žádný smysl, jak můžete vidět na tomto příkladě. Třeba se to časem zlepší. Máme na to.

Vyšlo na Blog iDnes.

Poslanci zakázali pokrok

105 poslanců dnes schválilo, že taxislužbu smějí provozovat pouze ti, kteří splní zbytečné regulace. Ostatní budou přísně potrestáni. Jízda taxíkem zůstane drahým luxusem, levnější alternativu zákonodárci nepřipouští.

Taxislužby v České republice i ve světě historicky podléhají mnoha regulacím, které logicky vytvářejí bariéry vstupu do odvětví a umožňují existujícím přepravcům účtovat si vyšší ceny, než kdyby je volný trh nutil soupeřit o přízeň zákazníků s větším množstvím konkurentů. Tyto regulace byly údajně zavedeny na ochranu spotřebitelů.

Snad tu dříve byla doba, kdy bylo nutné cestující chránit před špatnými taxikáři, kteří úmyslně šidili neznalé turisty „nemravnými“ cenami nebo zbytečnými zajížďkami, za které musel zákazník platit. Ta doba už však dávno pryč. Máme 21. století, a ačkoliv to Poslanecké sněmovně zřejmě dosud nikdo nesdělil, venku za okny probíhá pokrok.

V tomto případě se projevuje existencí služeb, jako je Uber. Ta pomocí internetu pomáhá překonávat informační asymetrii, která teoreticky dává provozovateli výhodu nad spotřebitelem a umožňuje mu šidit a podvádět. Díky aplikacím, jako je Uber, víte nyní přesně, kudy a kam jedete, kolik vás to bude stát a dokonce jaké je hodnocení řidiče, který vás veze. Na druhé straně systém propojuje cestující s přepravci, kteří nemusí bloumat náhodně po městě a doufat v zákazníky. Výsledkem je velká poptávka a zároveň i výhodnější cena oproti klasickému taxi.

Není divu, že Uber je trnem v oku taxikářským cechům. Z části oprávněně namítají, že když musí složité podmínky pro získání licence plnit oni, proč by někdo jiný nemusel? Z jejich strany však nezní volání po rozvolnění regulací, spíš se snaží svou konkurenci zakázat. Za zpřísnění podmínek hovoří jejich hlasem i politici.

Dnes díky sněmovně mohou slavit vítězství. Nové „kladivo na Uber“ hladce prošlo v rámci novelizace zákona o silniční přepravě. Pro obce to znamená více možností jak se realizovat v omezování taxislužby na svém území. Pro taxikáře to znamená státem garantovanou ochranu jejich byznysu, pokud tedy projdou výběrový sítem. A pro cestující to znamená, že budou za přepravu navzdory dostupným možnostem platit více peněz. Můžete se podívat, kterým poslancům za to vděčíte.

Správná regulace taxislužby v moderní svobodné zemi by se měla nést zhruba v následujícím duchu:

„§1 Taxislužba je věc nabídky a poptávky na volném trhu, proto nepodléhá žádné regulaci vyjma povinností řidiče vyplývajících ze zákona o silničním provozu.“

Je mi však jasné, že něco takového je v dnešním světě zákonů na všechno nemyslitelnou anarchií. Přál bych si ale dožít se jednou doby, ve které to bude jinak.

Vyšlo na Blog iDnes.

Jménem anticivilizace

Zatímco spolková policie pronásledovala zákeřné diskutéry z Facebooku, takzvaní anarchisté si udělali bitevní pole z jednoho z německých velkoměst.

Víkendové události v Hamburku ukazují jednu smutnou skutečnost: Když máváte tou správnou vlajkou, tak si můžete dovolit úplně cokoliv a společnost je na vás krátká. Rabovat obchody? Zapalovat auta? Napadat policisty? Žádný problém, vždyť přeci protestujete proti zlému kapitalismu!

Zlému kapitalismu, který vás z různých koutů světa přivezl. Zlému kapitalismu, který vás oblékl. Zlému kapitalismu, který vás nasytil. Zlému kapitalismu, díky kterému máte čas trajdat po světě a dělat binec. Zlému kapitalismu, který vám dal technické prostředky, abyste se mohli svolávat a poté svoje veledílo vytrubovat do světa…

A pořádkové síly nezmůžou nic. Kdyby policie zasáhla silou adekvátní tomu, co lůza v ulicích předvedla, potopili by ji vzápětí novináři a politici ovládaní politickou korektností a důsledně uplatňující dvojí metr na stejné činy. Takže auta hoří a obchody jsou ničeny, hlavně to nějak přežít, městské služby to pak uklidí a pojišťovny zaplatí. A zločinci, kteří se svým bojem proti kapitalismu snaží zničit vyspělou civilizaci a uvrhnout lidstvo do chaosu a chudoby, jak to doslova v přímém přenosu dokázal socialismus ve Venezuele, budou moct zítra beztrestně řádit někde jinde.

Ještě smutnější jsou reakce zdejších revolučních FB bojovníků, odborníků v médiích [1], ideově spřízněných plátků a co je alarmující, tak i některých politiků [2] a vysokoškolských vyučujících [3] na zničené město. Žádná pokorná omluva, že tohle teda zatraceně nebylo v pořádku. V nejlepším případě krčení rameny, že protestujících bylo hodně a za pár výtržníků nemohou nést odpovědnost. V horším výmluvy, že máme zkreslené informace a že násilí první vyprovokovala zlá policie. Ti nejotrlejší potom útoky na majetek obyčejných lidí v Hamburku dokonce otevřeně schvalují, protože šlo přece o vyšší dobro. Prý máte špatný žebříček hodnot, pokud neoceňujete globální revoluci, kterou se tato chátra snaží vyvolat.

Prý bojují proti elitám a za svobodu. Svět pouličního násilí, ve kterém si nemůžete být jistí, že to příště nebude váš majetek, který lumpenproletariát prohlásí za nemravně luxusní a ve jménu svých pochybných ideálů zničí, však žádnou skutečnou svobodu nenabízí. Nebudou vám vládnout politici a bankéři, bude však vládnout zuřivý dav, který si uzurpuje právo rozhodovat o „správných“ hodnotách a vnucovat je silou všem ostatním. Jeho zuřivost se bude stupňovat ruku v ruce s tím, jak se bude ukazovat, že likvidací bohatství kýžený blahobyt překvapivě opět nenastal.

Žít ve špíně a nedostatku možná baví aktivisty, ale to jim nedává žádné právo vnucovat svůj svět i ostatním. Levicový extremismus opět nabírá na síle. Nesmí už dostat další šanci škodit světu.

[1] Na slovo vzatý aktivista z Kliniky
[2] Zastupitel MČ Praha 3
[3] Zároveň zastupitel MČ Praha 6

Vyšlo na Blog iDnes.

Odmítnutí kvót je otázka principu

„Děti, jsou tři způsoby, jak si počínat. Dobře, špatně a po lidovecku.“ „Není to taky špatně?“ „Jo, ale rychlejc…“

Předseda KDU-ČSL v pátek představil svůj názor na řešení bruselských kvót na migranty – přijmout jich pár, abychom měli pokoj od EU, ale jenom tak málo, aby se češi moc nevztekali. Jeho postoj mi přijde mimořádně cynický.

Férový názor, jakkoli s ním nemůžu souhlasit, je chtít migranty přijímat, abychom byli užiteční a vůbec. O něco hloupější, ale pořád konzistentní, je kvóty odsoudit, ale krčit rameny, že když to většina schválila, tak nezbývá, než se přizpůsobit. Nejpodivnější je tvrdit, že dotací jsme inkasovali dost nato, abychom se dnes revanšovali – ale stále to svým způsobem dává smysl.

Zato tahle Bělobrádkova ani ryba, ani rak, to je vskutku politický majstrštyk.Naoko splnit, aby to dobře vypadalo venku, ale vlastně nesplnit, aby to dobře vypadalo doma. Je fakt, že pověstná schopnost lidovců dohodnout se s kýmkoliv na čemkoliv je notoricky známa.

Skoro by se chtělo říct: „Skvělý nápad!“ Bruselský vlk se nažere, ale česká koza zůstane celá. Potíž je v tom, že kvóty jsou otázkou principu. Principu, jestli chceme o svých záležitostech, o svých penězích a vlastní bezpečnosti rozhodovat sami, nebo se podřídíme pokaždé, když si evropští mocipáni dupnou a zahrozí nám prstem.

Proto je jediné správné řešení povinné kvóty vnucené ze zahraničí jednoznačně odmítnout a způsob zapojení České republiky do řešení migrační krize řešit tady doma s vlastními občany. Úkolem českých politiků je zastupovat české voliče, ne Brusel – a ani ne Putina nebo kohokoliv jiného, komu bychom lezli do zadní části těla. Páteř má člověk proto, aby mohl stát rovně, nikoliv v předklonu.

Máme na to, být samostatnou a přesto – nebo spíš právě proto – prosperující zemí. Ve znaku máme lva, nikoliv šakala, který v ústraní čeká, co na něj zbude. Naši nejvyšší představitelé by se podle toho měli začít chovat. Nebo je možná na čase je v příštích volbách vyměnit.

Vyšlo na: http://seckar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610981

Totalita je blíž, než si myslíte

Vlastně už v ní jednou nohou jsme. Poslední dobou skoro nemine den, abychom se nedozvěděli, co nového se vláda chystá zakázat a zregulovat, moc úředníků roste a lidé si to bez řečí nechávají líbit.

Jedním z posledních výstřelků našich politiků jsou falešné identity pro kontrolory. Privilegovaná skupina tak nyní bude moct své hony na podnikatele provádět v utajení. Prý kvůli jejich ochraně, aby jim nekalé živly neubližovaly. Místo aby se politici zamysleli, proč u nás rozumné dohlížení na dodržování pravidel hry zdegenerovalo v urputnou snahu odhalit co nejvíce „pachatelů“ a rozdat co nejvíce pokut, dělají naopak všechno pro to, aby úřednickou mašinérii dál posílili.

A to je jen malý kamínek do mozaiky, jejíž dílky vedle sebe politická reprezentace ANO, ČSSD a KDU-ČSL pokládá stále vzrůstajícím tempem. Opoziční strany vzdorují jen na oko, když přijde na věc, nemají ODS a TOP 09 problém podpořit nasazení novodobé PSVB do ulic (a vymlouvat se, že jim nic jiného nezbývá). No a pak tu máme KSČM, která vesele přepisuje historii a snaží se všem namluvit, jak za nich bylo 40 let dobře. S ohledem na volební preference zmiňovaných stran se zdá, že jsme v pasti, ze které není úniku.

Potíž je v tom, že drtivá většina lidí se o politiku buďto vůbec nezajímá, rezignovali na jakoukoliv snahu o změnu, případně jim současné utahování šroubů dokonce vyhovuje, což naznačují preference komunistů a Babiše, které se hrozivě blíží nadpoloviční většině v budoucím parlamentu. Přestože socialismus vždycky a všude dopadl dřív nebo později špatně, z nějakého důvodu pořád stačí slíbit, že tentokrát to určitě fungovat bude. To předtím totiž nebyl ten správný systém, zatímco když to teď vezmeme do rukou my…

A tak se vesele vydávají nové příkazy a zákazy, vznikají nové byrokratické povinnosti, zakládají se registry všeho možného, vymýšlejí se nové dotační programy, na novou agendu pro agendu se najímají tisíce nových úředníků a aby to všechno bylo z čeho zaplatit, tak se hlavně se ztrpčuje život těm, kteří jsou ještě schopní vyprodukovat nějaké hodnoty, které by šlo zdanit. Co jednou stát schvátí, to už nenavrátí, takže nelze moc doufat, že by jednou přijatá regulace byla v budoucnu zase zrušena. Zdravý rozum a kritické myšlení se vytrácí, represivní pravomoci naopak posilují, aby si lid obecný příliš nevyskakoval.

Velmi poučná, i když dost depresivní četba je Atlasova vzpoura. Skoro se nechce věřit, že byla napsána v roce 1957 a ne dnes. O to smutnější je, že si z ní nikdo nepoučil, a opět bez obav svěřujeme své životy do rukou banditů, kterým jde o moc a myslí to smrtelně vážně. Zatím jsme od nějaké dystopické budoucnosti pořád ještě daleko, ale to byli protagonisté románu Ayn Rand na začátku objemné knihy také. Podstatou je represe správně dávkovat a prodat tak, aby občané měli pocit, že je to pro jejich dobro. A ignorovat, pomluvit nebo zesměšnit všechny dosud samostatně uvažující kritiky. Dnešní technologové moci toto umění ovládají dokonale.

Podařilo se navíc rozšířit blud, že „kdyby mohly volby něco změnit, už by je dávno zakázali“. Cenou za apatii vůči politice však je, že nám budou vládnout zlí lidé – to předpověděl Platón a rovněž se nemýlil. Máme na to, to na podzim změnit?

Vyšlo na blog iDnes.

Bojkot Babišových voličů

ON přišel věci měnit k lepšímu, zatímco zlojedi, co tam už jsou, mu to kazí, aby nemohl uspět. A navíc píše tak roztomilé statusy na fejsbůku. Kdo jiný by mohl spasit tuhle zemi, když ne ON?

Předvolební kampaň, známá též pod jménem vládní krize, u nás nabírá na obrátkách. Aktéři si rozdělili role a hrají svoje party. Zdánlivě se zformovaly dva hlavní tábory – Andrej Babiš s podporou prezidentů a ostatní v čele Sobotkou a Kalouskem v zádech s příslovečnou „kavárnou“ proti němu. Pár menších hráčů, se kterými se stejně nikdo nebaví (KSČM, Okamura), je proti všem, ODS se snaží tvářit státotvorně a pak jsou tu ještě Lidovci, kteří tradičně neříkají ani tak, ani tak a čekají, až na jejich slova dojde.

Přes všechno, co už se na něj vyvalilo, a přes všechny zhůvěřilé zákony, co pomáhal v nejhorší vládě od revoluce vyprodukovat, se prozatím zdá, že pořád vítězí Andrej „Bude mi líp“ Babiš. Obyčajný kluk z ulice, který to ze sběrače míčků za komunismu dotáhl přes kariéru ve Straně až na druhého nejbohatšího člověka v zemi. Teď už má dost vydělávání těch otravných miliard a raději začal na stará kolena dělat něco pro lidi (bohužel zatím chybí seznam těch lidí).

Snad je to celé jenom marketingová šaráda, průzkumy cinknuté a věrní obdivovatelé ANO existují pouze v počítačích PR oddělení Marka Prchala. Ale těm, co ho podporují doopravdy a chystají se mu to ve volbách hodit vzkazuji následující:

Mám vás už dost. Děláte stafáž zlu a já odmítám vaše pomýlené přesvědčení omlouvat. Vyhlašuju vám tímto BOJKOT.

Křičíte, že vám jde o boj proti korupci a zlodějinám, a váš guru mezitím vydělává 90 milionů ročně jenom na dluhopisech, které podle svých daňových přiznání neměl za co koupit, od své vlastní firmy, kterou zřejmě získal podvodným jednáním, když žádnou půjčku nepotřebovala, vydaných podle zákona, který k tomu vůbec nebyl určen. To opravdu nevadí? Opravdu je „ti předtím kradli taky“ dostatečná omluva a odpustek?

Zakusujete se do Kostelecké klobásy, která nikdy neviděla maso, čvachtáte si, až vám řepkový omastek teče po bradě, a srdce se vám tetelí blahem, že konečně došlo na toho zloděje hospodského od naproti. To vás opravdu těší, že zavřel? Že barman, servírka a číšník přišli o práci? Že zavírají další a další malé krámky? Myslíte si, že z těch peněz, které se údajně díky EET vyberou navíc, něco dostanete? Nebo to spíš spolknou dotace do dalších Čapích hnízd, solárních elektráren a biopaliv?

Nemáte rádi podnikatele, protože všeci kradnú a přitom fandíte tomu největšímu oligarchovi ze všech, který si schvaluje zákony na míru, obírá státní rozpočet o miliardy a státní správu používá jako nástroj na likvidaci konkurence a maskování svých zlodějin. Ano, on je jiný, než ti, co tam byli předtím. Horší.

Kdybych vám nabídl pětistovku pro vás, ale tisícovku pro souseda, nebo pro vás nic, ale sousedovi tisícovku sebrat, vyberete si to druhé. Nevěříte? Průzkumy říkají, že to tak je. Že lidem ve skutečnosti nejde o to, aby se měli líp sami, ale že je víc potěší, když se má někdo jiný hůř. Proč? Proč je čiré zlo tak populární? Myslíte, že není?Tak mu tedy nedávejte šanci!

Hýkáte blahem, když vám nasazují ohlávku, protože má hezké pentličky. Ženete se dobrovolně do otroctví. A proč? Protože se těšíte, že to napřed slízne někdo, koho nemáte rádi? I na vás jednou dojde. A už pak možná nebude nikdo, kdo by se vás zastal…

Chápu, že vás iritují ti, co tam byli před tím. Ale Babiš není žádný lék. Babiš je rakovina, která vypučela ve zdejším prohnilém prostředí. Nemoc je potřeba vyléčit a potom ten hnůj uklidit. Vy si místo toho vybíráte, jestli se budete válet v blátě nebo v louži a odmítáte vidět, že o kus vedle jsou dveře, které vedou pod střechu. Nemusíte si vybírat jedno nebo druhé zlo. Opravdu ne. Vyberte si něco lepšího. Máte na to.

Volit Babiše poprvé v roce 2013 byl politováníhodný, avšak pochopitelný a snadno odpustitelný omyl. Volit ho znovu letos, to už znamená spoluvinu na všem, co provedl a co mu ještě provést dovolíte. Že vás soudím příliš tvrdě a příkře? Tak mi dokažte, že se ve vás mýlím, a že ANO už na podzim druhou šanci škodit nedostane. Prosím vás o to. Volte voly, volte krávy…jen nevolte korporátní fašisty!

Vyšlo na blog iDnes.

Page 1 of 2

© 2017 Alois Sečkár

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén