Jedním z mých mnoha dosud nenaplněných snů je publikovat román nebo alespoň nějaké povídky. Napsal jsem toho už od útlého věku dost, ale musím říct, že jsem s odstupem času docenil radu od Davida Eddingse, která mi svého času přišla hodně arogantní, ale byl v ní skrytý velký kus pravdy a moudrosti. Eddings radí začínajícím spisovatelům: „Napište román o tisíci stranách a pak ho spalte. Tím jste připraveni začít psát.“

Takto drasticky jsem k tomu sice nepřistoupil, ale přesto desítky a stovky mnou v minulosti popsaných stránek světlo okolního světla prostě nespatří. Přinejmenším ne dokud si je nevezmu znovu do parády a nepředělám tak, abych se za ně už dnes nemusel stydět. Potíž je, že těch, za které bych se stydět nemusel, není zas tak moc. A protože volného času je čím dál míň a když už píšu, tak jsou to většinou články pro blog, kdo ví, kdy a jestli vůbec se to stane.

Několik mladých let jsem poměrně intenzivně trávil „hraním“ vyprávěcích on-line RPG, kde každý „hráč“ měl svou postavu, se kterou prostřednictvím psaných příspěvků na fórech interagoval s ostatními. Tématicky šlo například o universum Star Gate nebo Star Treku. To byl ještě svět před Facebookem, kdy lidé zabíjeli čas on-line alespoň trochu smysluplně. Potíž těchto her je, že do dnešních dnů nepřežily, já nemám zdaleka všechy příspěvky zálohované a navíc bez kontextu tvorby ostatních nedávají samy o sobě moc smysl.

Ale abych o psaní jenom neřečnil, níže naleznete několik ukázek. Mám v plánu svou literární prezentaci vymyslet nějak lépe, vyštrachat víc kousků z archivu, a tak. Zatím musí stačit tohle:

Shades from the memories – krátká povídka ze světa filmových X-Menů. Měl to být úvod k většímu povídkovému cyklu, než jsem ho však stihl realizovat, přišla „Budoucí minulost“ a můj alternativní rozvoj událostí po „Posledním vzdoru“ přestal dávat smysl. Tak aspoň tohle zůstalo…

Dostavník z Denveru – entrée majora Ambera, mé postavy z výše zmíněného Star Gate RPG. Četl jsem ho teď znovu po několika letech a samotného mě převkapilo, že se to stále číst dá. Posuďte sami.

Smrt Conana z Cimmerie 1 a Smrt Conana z Cimmerie 2 – delší, dvoudílná povídka, kde jsem zneužil Howardovu slavnou postavu Barbara Conana. Pamatuju se, že jsem na ni byl svého času docela hrdý, ale to nemusí nic znamenat.

Poezie – nevím, jestli ze mě někdy bude básník. Asi ne, na to jsem příliš málo abstraktní. Nicméně pár kratších kousků jsem už jako doprovod ke své próze vyplodil, tady jsou.

Zčeřil jsem nohou vody Rubikonu
A čekal, že svět se otřese
Však slunce dál svou cestou běží
A lesy ztichlé zůstanou…

Perlička na závěr: Kdysi dávno jsem se s jednou povídkou účastnil menší literární soutěže a k mému překvapení povídka uspěla a skončila třetí – http://www.mfantasy.cz/2005/12/ellrohir-story/. Od té doby jsem nikde soutěžit nezkoušel, tak nevím, jak bych dopadl dnes.