Alois Sečkár

Libertariánská břitva: Nehledejte selhání trhu tam, kde je dostatečným vysvětlením stát.

Category: Politika (Page 1 of 5)

Uber pod palbou

Ve čtvrtek na pražském letišti taxikáři napadali řidiče služby Uber. Všem účastníkům by se měly okamžitě odebrat licence. Jsou to labilní agresivní osoby, což ohrožuje bezpečnost převážených cestujících. Ale to by politici na magistrátu přišli o penízky, takže z toho nic nebude, mafie bude fungovat dál a doplatí na to obyčejní lidé.

Prý je to pochopitelné, když je taxi regulované a Uber „nelegální“. Jenže řešení je právě opačné, než co vidíme – regulace taxislužby se má uvolnit a Uber má být zcela legální. Je zbytečné vyžadovat taxametr, zkoušku z místopisu a vydávání licencí městem, protože to s příchodem Uberu naprosto ztratilo smysl. Už není koho chránit. Ať si svoje certifikace řeší jednotlivé firmy a kdo ji bude vyžadovat, tak si připlatí za dražší odvoz certifikovaným vozem. Kdo to nebude řešit, ten může svobodně jet s Uberem.

Je ostuda politiků, že místo toho utahují šrouby. A je trochu smutné, že je v tom podporuje i mnoho lidí, na které to nakonec dopadne prostřednictvím vyšší ceny za taxi…

Vyšlo na blog iDnes.

Svobodní a EU

Pan Jiří Payne prý dnes v rozhovoru v rozhlase řekl:

„Já bych dneska už nemluvil o vystoupení z Evropské Unie. Já bych daleko více mluvil o tom, že se musí zásadně přebudovat.“

Asi to fakt takhle řekl a chápu, že to to vypadá dost blbě. Ale zcela jistě tím nemyslel přebudování EU, ale přebudování Evropské spolupráce poté, co se stávající EU rozpadne. Opakovaně o tom mluví už nejméně rok a ještě déle upozorňuje na to, že EU je od počátku projekt založený s cílem zrušit národní státy a předat moc úředníkům do Bruselu, tedy že nejde o dobrý nápad, který se časem zkazil…

Chápu, že je možné se na tom přeřeknutí točit a použít to třeba i jako důvod, proč už určitě nevolit Svobodné, protože jsou hrozní eurohujeři. Ale zároveň mi to připadá trochu laciné. Kritický postoj a výstupy k EU máme celé roky konzistentní, v programu máme uspořádání referenda o našem členství a opravdu jsme to teď přes noc nezměnili kvůli dvěma zbývajícím letům europoslaneckého platu…

Roboti nám neberou práci

Opakovaně se vrací mýtus, že stroje berou lidem práci a způsobí to sociální katastrofu. Nestalo se to během průmyslové revoluce a nestane se to ani dnes. Naopak znovu vzroste životní úroveň, kterou si však možná dobrovolně snížíme vyhozením miliard na boj s údajnými následky.

Britská studie ukázala, že 800 tisíc míst sice kvůli automatizaci zaniklo, ale 3,5 milionu nových díky tomu vzniklo – a ještě k tomu lépe placených. To je realita. Neposlouchejte socialisty, kteří vám budou tvrdit opak a sápat se po vašich peněženkách, aby to „napravili“.

Lhostejnost

Kauza paní Michalákové má smutné pokračování. Ti, co mohli něco změnit, neudělali vůbec nic. Osud jedné rodiny je jim totiž lhostejný.

Včera zemřel pan Jiří Pavelka, dědeček bratrů Michalákových unesených Norskou sociální službou od rodiny na základě nepodloženého obvinění. Nebyla dokonce ani vznesena obžaloba a paní Michaláková dnes v Norsku pracuje v mateřské školce. Své děti přesto vidět nesmí. Kvůli liknavosti a neochotě českých úřadů se případ táhne už několik let a pan Pavelka se jeho konce bohužel nedožil.

A nedožil se ani splnění jednoho ze svých posledních přání – ještě si naposled se svými vnuky Davidem a Denisem promluvit. Ani to mu fašisté z Barnevernetu neumožnili a zadrželi i vzkazy, které se pokoušel předat. Poslední přání nejhorších zločinců odsouzených na smrt bylo bráno za posvátné, oběť zvůle norských úřadů však žádné zastání nemá.

Od tvůrců zrůdného systému, který krade děti od rodin pod lživými záminkami, aby uspokojil poptávku pěstounů po sociálních dávkách, které za výchovu cizích potomků dostávají, těžko čekat něco lepšího. Co je však mnohem smutnější, je přístup českých politiků. Ty máme tady doma a platíme je ze svých daní. Ti mohli něco udělat a místo toho nechali své občany v nouzi trestuhodně na holičkách. Vláda Indie se Norsku rázně postavila a ukradené dítě se mohlo vrátit zpátky domů k mámě. Naši politici nedělají v lepším případě nic a v horším případě Michalákovým svým jednáním otevřeně škodí jako to předváděla takzvaná ministryně práce a sociálních věcí(sic) Marxová-Tominová. Čest světlým výjimkám, z nichž však nikdo nedisponuje reálnou mocí něco změnit

Také posledním zoufalým bojem pana Pavelky o právo rozloučit se svými vnuky se ministr zahraničí a úřadující předseda ČSSD Lubomír Zaorálek odmítl zabývat. Nepovažoval to za důležité. Asi měl strach, že by přestaly cinkat penízky z Norských fondů, kterými si seveřané zřejmě kupují svědomí našich politiků a jejich ochotu dívat se jinam, když se dějí nepravosti.

Nebo byl opravdu příliš zaneprázdněn jinými důležitějšími věcmi, jako jsou laciné předvolební sliby a porcování medvědů, kteří teprve budou muset být sebráni těm, kteří je svou prací vydělávají. Slibovat pečené holuby je snazší, než jít a něco doopravdy udělat. Paradoxně případná úspěšná intervence by mu přinesla daleko víc hlasů než levicový populismus, kterému už po čtyřech letech vlády sociální demokracie nikdo soudný nevěří. Ale jak je vidět, priority jsou jinde.

Vyšlo na blog iDnes.

Kampaň a účelovka

Andrej Babiš před poslaneckou sněmovnou prohlašuje, že nevidí žádný podvod, když Čapí hnízdo stojí a funguje.

Sympatizanti Andreje Babiše by si měli uvědomit, že jestli měl jejich guru „skoro miliardu„, kterou mohl nainvestovat do projektu, tak zkrátka nesměl žádat o 50 milionů dotaci pro malé podniky. A že to je ten podvod, kvůli kterému po něm jdou. Je úplně jedno, jestli je použil smysluplně nebo ne. Obvyklé řeči o korupční hydře to taky nezakryjí.

Bohužel se ukazuje pojetí spravedlnosti podle ANO: Když jste kradli vy, my můžeme taky…

Jaký politik, takový zákon

Darovací smlouva na každý vylepený plakát na vesnické nástěnce? Nový úřad úřaduje, politici se diví, občané si klepou na čelo a karavana jede dál.

Je to pár měsíců, co poslanci s náležitou pompou slavně vybojovali další ze svých mnoha bitev s korupcí. Tentokrát se rozhodli zatočit s oligarchy, kteří zakládají politické strany a za své velké peníze válcují populistickými kampaněmi tradiční strany plné skutečných idejí a ideálů (*kuck, kuck*).

A tak se zrodila novela zákona o politických stranách s novými pravidly, jak učinit politiku transparentnější. A hlavně se zrodil nový úřad (dále Úřad), který na to všechno bude dohlížet. Jeho nový ředitel se přesně v duchu okřídleného „Dej volovi funkci…“pustil do díla a začal vymýšlet, co všechno by mohlo podléhat jeho pravomoci.

Napřed přišel s protiústavním omezením svobody projevu. Prý nelze mít jen tak mírnix dýrnix na vlastním plotě reklamní plachtu vaší oblínené (nebo neoblíbené) politické strany. Všechno je kampaň (učil se Babiš od Úřadu nebo Úřad od Babiše?), a protože kampaň má teď svůj výdajový strop 90 milionů, tak musí být všechno hezky vyúčtované – v cenách obvyklých, protože to by tak hrálo, aby někdo nabízel svůj reklamní prostor zdarma. A všecho se musí registrovat, protože bez registrace není evidence a bez evidence není pořádek. A kde není pořádek, tak nastupuje Úřad a šup, pokuta!

A když cirkus, tak pořádný, řekl si nejmenovaný ředitel Úřadu (nemůžu ho jmenovat, protože to by si vykládal jako neoprávněný nátlak na jeho osobu), a přišel před pár dny s další novinkou – kampaň jsou i plakáty zdarma na venkovských nástěnkách. Na každý papír větší než A4 musí být v Banánové republice Česko papír A4, kde bude vyčíslena hodnota jeho vyvěšení. Tak pravil Úřad.

Politici se podle očekávní probudili a zděsili. Co má být tohle za nesmysl? „To je nereálné. Tohle prostě nejsme schopni udělat, v sále není nikdo schopný udělat pět a půl tisíce dohod,“pravil prý Martin Starec z ČSSD. Příliš pozdě si uvědomil, co zase jeho strana pomohla spískat. Opět byl ve sněmovně schválen paskvil a tady jsou výsledky. Člověk by se škodolibě smál, že se politici chytili do vlastní pasti. Jenže následky ponesou i všichni ostatní. Obzvlášť menší strany tvořené idealsity, kteří by rádi něco změnili, se dostávají do problémů, které jim přichystali jejich velcí, ve Sněmovně již pevně uchycení kolegové. Sami sobě si naopak přihráli více státních peněz.

Pokud se tento nesmyslný Úřad nepodaří krátce po volbách zrušit, začne brzy zle zatápět politické konkurenci vládnoucí garnitury. Pravidla, která sám za pochodu tvoří, jsou totiž natolik složitá, že jsou v podstatě nesplnitelná a na každého se tak něco najde. Můžeme ho zrušit bez obav, žádná škoda to nebude.

P.S. Perlička na závěr:Jedním z proklamovaných cílů novelizace bylo omezit výši darů poskytovaných stranám. Limit je stanoven na 3 miliony na osobu a rok. Jenže zákon říká, že strana musí nadlimitní dar vrátit do 1. dubna následujícího roku. Takže může peníze klidně vrhnout do kampaně a dárci je vrátit po volbách ze státního příspěvku na činnost. Kdyby to náhodou nevyšlo, strana pohodlně zanikne (co taky se stranou, která neprošla za brány Poslanecké sněmovny?) dřív, než se na ni Úřad dostane. Takže zlovolní oligarchové můžou být vysmátí a nad výdělkem časem spláče pouze obyčejný občan. Jako vždy.

Vyšlo na Blog iDnes.

Morální hazard evropských dotací

Evropská Unie nemůže za to, že v Kamenných Žehrovicích neumí důstojně rekonstruovat historickou budovu. Vytváří však pro podobné případy ty nejpříznivější podmínky.

Minulý týden proběhla médii zpráva o zfušované rekonstrukci školy. Své k tomu napsal i předseda Svobodných Petr Mach, který výsledek ironicky označil za „eurosocialistický realismus“. V táboře eurohujerů nastal poplach a s vysvětlením honem přispěchal web manipulatori.cz.

Fakticky správně poukázal na to, že „Evropská unie při dotačních programech na zateplení nezkoumá vzhled budovy“, takže nemůže být odpovědná za to, že je výsledkem paskvil. Jenže tím mimoděk poukázal na mnohem závažnější problém evropských dotací:

Evropská Unie nezkoumá, na co dává peníze svých občanů.

Prostě vezme mnohamiliardový balík peněz vybraný na daních, clech a jiných poplatcích a vrhne ho do hry. Tumáte a čerpejte! Ano, nastaví se nějaké rámcové podmínky, které musí žadatel splnit. Ano, je tu spoluúčast, která teoreticky brání tomu, aby se žádalo o naprosté nesmysly. Ale základním kritériem „úspěšnosti“ není kvalita projektů, nýbrž objem vyčerpaných prostředků. U žádostí se hodnotí formální správnost vyplnění příslušných lejster, na samotnou podstatu věci jaksi nezbývá čas a prostor. Výsledky tomu odpovídají.

V ekonomii se tomu říká morální hazard– rozhodujete o penězích, které nejsou vaše, a nesete pramalou odpovědnost za rozhodnutí, které uděláte. Neskutečný rozsah přerozdělování, jaký je aplikován v EU, problém umocňuje.

Ano, v Bruselu nesedí žádní zlí mužíčci, kteří nás nutí čerpat peníze na nesmyslné projekty, a spoustu absurdit si umíme velmi dobře vyprodukovat sami. Ale EU vytváří podmínky pro to, aby se špatným projektům mohlo dobře dařit. Ve světě podle EU se lépe uplatní profesionální žadatel o dotace než šikovný a pracovitý člověk, který musí platit daně, aby ten první měl z čeho čerpat. A to je zásadní problém. Ošklivá fasáda školy je pak jeden z mnoha vedlejších projevů této skutečnosti.

Vyšlo na Blog iDnes.

Pomníky konfederace

Za násilí v americkém Charlottesville jednoznačně může provokativní rozhodnutí městské rady odstranit historický pomník generála Lee.

Teprve potom se začali houfovat na jedné straně údajní „bělošští rasisté a nacionalisté“ i na druhé straně jejich odpůrci a začalo se to řezat, přičemž si obě strany asi nemají co vyčítat. Kdo tvrdí něco jiného, je hlupák nebo lže.

Obrana před ozbrojeným teroristou

Jak se bránit teroristovi s nožem?

1) Vytáhněte svou legálně drženou zbraň
2) Pečlivě zamiřte
3) Odstřelte ho
4) Profit

V případě, že podobně jako já zbrojní průkaz nemáte a se zbraněmi to pořádně neumíte, tak doufejte, že na blízku někdo takový bude.

Mnozí politici by si ovšem přáli, aby nebyl. Vždyť již za neuvěřitelných osm minut vás přijede zachránit chrabrá policie, tak k čemu? Potřebuje snad někdo hasící přístroje, když máme hasiče?

Příspěvky politickým stranám

Novináři si správně všímají, že založit si politickou stranu jenom za účelem zisku z příspěvku za hlasy, nemusí být vůbec špatným business plánem.

Řešení je přitom úplně jednoduché – zrušit státní příspěvek všem stranám. Ušetří se miliarda ročně a politika přestane být zajímavý byznys pro podnikavé hochštaplery. Zdrojem příjmů politických stran mají být dary členů a sympatizantů, kteří svými penězi svobodně podpoří ty myšlenky, které chtějí vidět realizované.

Page 1 of 5

© 2017 Alois Sečkár

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén