Alois Sečkár

Libertariánská břitva: Nehledejte selhání trhu tam, kde je dostatečným vysvětlením stát.

Page 2 of 7

Morální hazard evropských dotací

Evropská Unie nemůže za to, že v Kamenných Žehrovicích neumí důstojně rekonstruovat historickou budovu. Vytváří však pro podobné případy ty nejpříznivější podmínky.

Minulý týden proběhla médii zpráva o zfušované rekonstrukci školy. Své k tomu napsal i předseda Svobodných Petr Mach, který výsledek ironicky označil za „eurosocialistický realismus“. V táboře eurohujerů nastal poplach a s vysvětlením honem přispěchal web manipulatori.cz.

Fakticky správně poukázal na to, že „Evropská unie při dotačních programech na zateplení nezkoumá vzhled budovy“, takže nemůže být odpovědná za to, že je výsledkem paskvil. Jenže tím mimoděk poukázal na mnohem závažnější problém evropských dotací:

Evropská Unie nezkoumá, na co dává peníze svých občanů.

Prostě vezme mnohamiliardový balík peněz vybraný na daních, clech a jiných poplatcích a vrhne ho do hry. Tumáte a čerpejte! Ano, nastaví se nějaké rámcové podmínky, které musí žadatel splnit. Ano, je tu spoluúčast, která teoreticky brání tomu, aby se žádalo o naprosté nesmysly. Ale základním kritériem „úspěšnosti“ není kvalita projektů, nýbrž objem vyčerpaných prostředků. U žádostí se hodnotí formální správnost vyplnění příslušných lejster, na samotnou podstatu věci jaksi nezbývá čas a prostor. Výsledky tomu odpovídají.

V ekonomii se tomu říká morální hazard– rozhodujete o penězích, které nejsou vaše, a nesete pramalou odpovědnost za rozhodnutí, které uděláte. Neskutečný rozsah přerozdělování, jaký je aplikován v EU, problém umocňuje.

Ano, v Bruselu nesedí žádní zlí mužíčci, kteří nás nutí čerpat peníze na nesmyslné projekty, a spoustu absurdit si umíme velmi dobře vyprodukovat sami. Ale EU vytváří podmínky pro to, aby se špatným projektům mohlo dobře dařit. Ve světě podle EU se lépe uplatní profesionální žadatel o dotace než šikovný a pracovitý člověk, který musí platit daně, aby ten první měl z čeho čerpat. A to je zásadní problém. Ošklivá fasáda školy je pak jeden z mnoha vedlejších projevů této skutečnosti.

Vyšlo na Blog iDnes.

Pomníky konfederace

Za násilí v americkém Charlottesville jednoznačně může provokativní rozhodnutí městské rady odstranit historický pomník generála Lee.

Teprve potom se začali houfovat na jedné straně údajní „bělošští rasisté a nacionalisté“ i na druhé straně jejich odpůrci a začalo se to řezat, přičemž si obě strany asi nemají co vyčítat. Kdo tvrdí něco jiného, je hlupák nebo lže.

Obrana před ozbrojeným teroristou

Jak se bránit teroristovi s nožem?

1) Vytáhněte svou legálně drženou zbraň
2) Pečlivě zamiřte
3) Odstřelte ho
4) Profit

V případě, že podobně jako já zbrojní průkaz nemáte a se zbraněmi to pořádně neumíte, tak doufejte, že na blízku někdo takový bude.

Mnozí politici by si ovšem přáli, aby nebyl. Vždyť již za neuvěřitelných osm minut vás přijede zachránit chrabrá policie, tak k čemu? Potřebuje snad někdo hasící přístroje, když máme hasiče?

Příspěvky politickým stranám

Novináři si správně všímají, že založit si politickou stranu jenom za účelem zisku z příspěvku za hlasy, nemusí být vůbec špatným business plánem.

Řešení je přitom úplně jednoduché – zrušit státní příspěvek všem stranám. Ušetří se miliarda ročně a politika přestane být zajímavý byznys pro podnikavé hochštaplery. Zdrojem příjmů politických stran mají být dary členů a sympatizantů, kteří svými penězi svobodně podpoří ty myšlenky, které chtějí vidět realizované.

Zkažený duch Metropolitního plánu

Do médií prosáklo, že se má stavět v centru Prahy na naprosto nevhodném místě. Vzbudilo to pohoršení.

Celý metropolitní plán je ovšem postaven na základní premise, že v Praze se musí zastavět co se dá. „Kontroverzní návrh“ je tedy pouze naplněním této idey. Budeme se ještě hodně divit, co se pod rouškou nutné změny (současný územní plán přestane ze zákona platit v roce 2022) nejspíš podaří protlačit, aniž by s tím pak už mohl kdokoliv cokoliv udělat.

Kdyby nebyly územní plány a stavební předpisy vůbec, dalo by se říct: „Ok, to je volný trh.“ Jenže tak to není – stát a město plánují a řídí pořád, akorát že to je celé na ruku pouze několika vybraným jedincům s ostrými lokty.

Více pokut, více bezpečnosti?

Na FB koluje fotka dopisu stíhaného šéfa strážníků Prahy 1, kde svým podřízeným vyčítá málo pokut a nabádá je, aby si statistiky koukali vylepšit naháněním cyklistů a koloběžek.

Kdybych byl primátorem Prahy, dotyčnýho bych si okamžitě předvolal, aby vysvětlil, zda tohle skutečně napsal (existují pochybnosti o pravosti). Pokud ne, stejně bych vydal tiskové prohlášení, že hodnocení kvality práce podle počtu přestupků je naprosto zcestné a něco takového nebude v mém městě nikdy tolerováno. Pokud ano, nedal bych si pokoj, dokud by dotyčný u městské policie neskončil (nevím, kterými všemi zákony je ve své funkci chráněn).

Bohužel primátorkou je Krnáčová, takže se nestane nic. Nebo možná město schválí nějakou novou vyhlášku, aby mohlo být přestupků víc a strážníci měli příště lepší čísla.

Co je a není volný trh

Nedávno se mi stala zvláštní věc. Podpořil jsem vydání knihy pomocí fundraisingové kampaně. Ne, to ještě není ono, ale pojďme popořadě.

Počkat, řekli si možná někteří z vás – co to má být ten „fundraising“? Je to výraz přejatý z angličtiny (už se nám nedostává národních buditelů, kteří by vymýšleli libozvučné domácí ekvivalenty) a značí shromažďování finančních prostředků na nějaký účel. V českých zemích máme s fundraisingem historické zkušenosti, na Národní divadlo jsme se skládali dokonce dvakrát.

V dnešní moderní době už samozřejmě tuto činnost podporují internetové aplikace. Je to splněný sen svobodomyslného člověka digitálního věku – autor zde představí svůj projekt a začne informace o něm šířit po síti. Cílem je přesvědčit ostatní uživatele, že mají dát své peníze právě jemu. Samozřejmě to není vždycky tak jednoduché, ale technické možnosti, o jakých se ještě pár let zpátky nikomu ani nesnilo, otvírají šikovným lidem nekonečné obzory.

A tak se stalo, že si jeden mistr pera svými ukázkami získal i mě. Usoudil jsem, že chystanou knihu musím mít a investovat do ní ty tři stovky, které na hromadě s ostatními příspěvky od ostatních donátorů dají dohromady částku potřebnou k realizaci tisku. Už jsem popsal půl stránky a teprve teď přichází to podstatné – zmínil jsem se o tom později v jedné internetové diskusi. Vůbec ne proto, abych se chlubil a chválil, není ostatně za co, prostě to tak přišlo mezi řečí. Do kolen mě ovšem poslala reakce jednoho z diskutérů:

„Vy přispíváte na věc, o jejíž existenci by měl rozhodnout volný trh? Kultura si na sebe nemusí vydělat?“

Tato „vtipná“ poznámka měla být narážkou na mé politické názory a členství v jisté politické straně, která něco takového skutečně říká. Smutné ovšem je, že dotyčný zřejmě opravdu nepochopil, že přesně to, o čem mluví, jsem já udělal. Použil jsem své vlastní penízena účel, pro který jsem se sám a dobrovolně rozhodl. A autor knihy si na své dílo pocitvě vydělal na naprosto volném trhuv konkurenci ostatních, kteří také doufají, že zaujmou potřebný počet dárců.

Bohužel u nás panuje velké zmatení pojmů. „Volný trh“ je pro mnohé lidi nadávka, kterou v 90. letech vymyslel Václav Klaus. Nedovedou si představit, že by cokoliv mohlo samo fungovat, kdyby tu nebyl pečující stát, který pod hrozbou trestu vybere od občanů peníze a pak je moudře přerozdělí tak, aby se dostalo na všechno důležité. A to přesto, že každodenní realita ukazuje opak. Neustále vidíme, co zase stát a jeho představitelé pohnojili, a na druhé straně úžasné příběhy o lidské solidaritě, která nezjiště pomáhá i tam, kde se tentýž stát nevzrušeně obrátil zády.

Samozřejmě toto povědomí pomáhají v mediálním prostoru udržovat ponejvíc ti, kteří jsou na čerpání dotací zcela závislí. Kultura bez dotací? Ale jděte! To by to vypadalo! Každé malé dítě přece ví, že umělecká veledíla mohou vzniknout jenom díky podpoře, trh by uživil pouze všelijaký brak a šmejd. Nemocní by umírali na ulici, nikdo by nezajistil dětem vzdělání a vůbec. A lidé moudře přikyvují…

Pokud někdo přeci jen přijde s tím, že by to šlo i jinak, stává se terčem posměchu, přičemž kritika mnohdy nedává žádný smysl, jak můžete vidět na tomto příkladě. Třeba se to časem zlepší. Máme na to.

Vyšlo na Blog iDnes.

Prázninová komise rozvoje

Politika nejen v Praze 4 se všeobecně uložila k letnímu spánku. Politici se různě rekreují, například trajdáním po festivalech. Pondělní jednání Komise územního rozvoje a výstavby tak bylo v těchto dnech široko daleko jediným. Podobně zástupce starosty pan Zdeněk Kovářík byl široko daleko jediným aktivním členem devítičlenné Rady. Sešlo se však pět ze sedmi členů komise, takže se mohlo pracovat.

Komise se držela avizovaného programu. První z hostů prezentoval plán na výstavbu v Nuslích, v trojúhelníku tvořeném ulicemi Ctiradova, Otakarova a železniční tratí, která odděluje Prahu 4 od Prahy 10. Je to nepěkná prázdná plocha obehnaná zdí a sousedící s činžovní výstavbou, takže k zastavění vcelku vhodná. Občany však příliš nenadchla „moderní“ stavba s množstvím skla a laděná do černé barvy, která vůbec nekoresponduje s okolím. Komisi se zase nelíbila výška, která by přesáhla úroveň vedlejších střech. Architekt si sice stál za svým, ale i tak by komise měla v pozměněné podobě vidět projekt znovu někdy příště.

Druhý bod se týkal nového domu v Bělehradské, který má celý stát na území Prahy 2, ale Prahy 4 se týká skrze přístupovou komunikaci a napojení na inženýrské sítě. Mě se celkem líbil, ale komise shledala nedostatky v předložených podkladech (nejasnosti byly například v popsaném způsobu využívání) a doporučila ještě jejich dopracování.

Pak přišel na řadu neortodoxní nápad na třípatrový „office building“, který by měl vyrůst na Pražského povstání, na rohu ulic Na Pankráci a Děkanská vinice, kde by se jako ovál obtočil okolo stávajícího průduchu z metra. Nápady architektů však velmi rázně utnul zástupce starosty Kovářík a vysvětlil jim, že Praha 4 v tomto místě žádnou výstavbu nepodpoří, naopak chce v rámci budoucí rekonstrukce, kdy se plánuje i přesun tramvaje blíže metru, rozšířit nedostačující prostor pro pěší. Předsedkyně komise paní Eismannová navíc upozornila, že návrh domů vůbec nerespektuje existující uliční čáru. Stanovisko komise pak bylo jednohlasně zamítavé.

Nedočkali jsme se projektu viladomu v ulici Ohnivcova v Hodkovičkách, předkladatel bod sám stáhl. K následné prezentaci rekonstrukce rodinného domu v Braníku neměl nikdo žádné námitky a mohlo se přejít ke zlatému hřebu odpoledne.

Tím byl plánovaný komplex Rezidence Park Kavčí Hory, vděčné téma opozice, která se ho opakovaně neúspěšně pokoušela dostat na program zastupitelstva. Mezitím se ukázalo, že bohorovná Rada byla developerem jaksi obejita. Central Group jednak neplní věci, ke kterým se zavázal v dohodě s Prahou 4 (dle slov zástupce starosty), za druhé pokoutně rozjel 28. června řízení EIA na první etapu stavby. 18. červenec, druhý den po jednání komise, byl poslední den, kdy bylo možné zaslat připomínky. Jelikož vedení radnice nevyhovělo peticím občanů a nevydalo dosud žádné zamítavé stanovisko, hasila to nyní komise na poslední chvíli. Váhu usnesení však poněkud sníží skutečnost, že nejde o rozhodnutí kompetentního orgánu městské části, ale pouze o názor poradní komise, byť pan Kovářík přislíbil připojit podpis jménem Prahy 4.

Opoziční zastupitel pan Filip Vácha připomněl, že Rada dostala za úkol nechat projekt znovu projednat v komisi, což se vůbec nestalo. Nějakou dobu se pak také omílala možná reakce UNESCO, pokud by na Pankráci měly vyrůst další mrakodrapy, které údajně naruší historické panorama Prahy. Výsledkem jednání je vyslovený jednoznačný nesouhlas a soupis kritických připomínek. Otázkou zůstává, co bude dál?

V dalším programu ještě občané upozornili na zajímavý fenomén vzdušných vírů, které se objevují okolo nově postavené V-Tower na Pankrácké pláni. A obyvatelé Jiráskovy čtvrti přišli s peticí za zachování charakteru vilové zástavby jejich bydliště. Po dvou a půl hodinách bylo jednání ukončeno.

Vyšlo na webu Svobodní Praha 4.

Kdo z koho

Pražští radní schválili zákaz vjezdu kamionů.

Hlavní město vedené primátorkou z #ANO nedokáže prosadit své strategické zájmy na ministerstvu dopravy vedeném ministrem z #ANO, tak si teď za rukojmí bere kamiony a obyvatele své i okolních obcí.

MD tohle opatření téměř jistě shodí, ale město bude z obliga a míč s Pražským okruhem bude na straně ministerstva. Navíc si přišli na své Zelení, že bojují za čisté město. Je to chytřejší, než se zdá, ale stejně se mi tento způsob politické práce zdá poněkud nešťastným…

Jménem zákona, identifikujte se!

Prokazování totožnosti policistům? Není to jenom o tom, jestli u sebe musíme nosit občanku (nemusíme), ale hlavně o tom, jestli má policista právo kdykoliv kohokoliv legitimovat (nemá).

Každý policista by měl vědět aspoň to, že k prokázání totožnosti vyzývá podle §63 zákona o policii a měl by znát aspoň jeden z dvanácti zákoných důvodů uvedených v bodě (2). Celá řada z nich je natolik generická, že se dá použít v podstatě kdykoliv. Ale určitě to bude vypadat lépe, než když bude tvrdit, že si přeci nemůže pamatovat všechny paragrafy.

Běžného občana neznalost zákona neomlouvá…

Page 2 of 7

© 2017 Alois Sečkár

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén