Alois Sečkár

Libertariánská břitva: Nehledejte selhání trhu tam, kde je dostatečným vysvětlením stát.

Uber pod palbou

Ve čtvrtek na pražském letišti taxikáři napadali řidiče služby Uber. Všem účastníkům by se měly okamžitě odebrat licence. Jsou to labilní agresivní osoby, což ohrožuje bezpečnost převážených cestujících. Ale to by politici na magistrátu přišli o penízky, takže z toho nic nebude, mafie bude fungovat dál a doplatí na to obyčejní lidé.

Prý je to pochopitelné, když je taxi regulované a Uber „nelegální“. Jenže řešení je právě opačné, než co vidíme – regulace taxislužby se má uvolnit a Uber má být zcela legální. Je zbytečné vyžadovat taxametr, zkoušku z místopisu a vydávání licencí městem, protože to s příchodem Uberu naprosto ztratilo smysl. Už není koho chránit. Ať si svoje certifikace řeší jednotlivé firmy a kdo ji bude vyžadovat, tak si připlatí za dražší odvoz certifikovaným vozem. Kdo to nebude řešit, ten může svobodně jet s Uberem.

Je ostuda politiků, že místo toho utahují šrouby. A je trochu smutné, že je v tom podporuje i mnoho lidí, na které to nakonec dopadne prostřednictvím vyšší ceny za taxi…

Vyšlo na blog iDnes.

Je cosi shnilého v divadle Branickém

Na včerejším zastupitelstvu MČ Praha 4 se během pravidelných interpelací občanů objevila závažná informace. Vystoupil zástupce herců z Branického divadla  (jméno bohužel zaniklo vlivem špatné akustiky v sále) a přednesl stížnost, podle které jim vedení dluží 680 tisíc korun. Sporná situace zřejmě zamíří k soudu, pokud Praha 4 rychle něco nevymyslí.

Krátce se vyjádřila paní radní pro kulturu Gjuričová a z její odpovědi se zdálo, že o situaci ví, a že také z vedení Branického divadla není nijak zvlášť nadšená. Pan opoziční zastupitel Hroza, člen komise pro kulturu, následně žádal operativní zařazení bodu s informacemi o situaci na pořad jednání, ale nebylo mu vyhověno.

Každopádně je to další podivnost v příběhu divadla rekonstruovaného za peníze městské části, jehož pronájem následně provázely tajnosti vedení a spory vládnoucí koalice s opozicí. Nový nájemce byl loni s patřičnou pompou uveden, dostal krom opraveného divadla i další štědré granty z peněz MČ na provoz a nyní má být výsledkem dluh několika známým hereckým jménům? Doufejme, že má celá věc logické vysvětlení…

Svobodní a EU

Pan Jiří Payne prý dnes v rozhovoru v rozhlase řekl:

„Já bych dneska už nemluvil o vystoupení z Evropské Unie. Já bych daleko více mluvil o tom, že se musí zásadně přebudovat.“

Asi to fakt takhle řekl a chápu, že to to vypadá dost blbě. Ale zcela jistě tím nemyslel přebudování EU, ale přebudování Evropské spolupráce poté, co se stávající EU rozpadne. Opakovaně o tom mluví už nejméně rok a ještě déle upozorňuje na to, že EU je od počátku projekt založený s cílem zrušit národní státy a předat moc úředníkům do Bruselu, tedy že nejde o dobrý nápad, který se časem zkazil…

Chápu, že je možné se na tom přeřeknutí točit a použít to třeba i jako důvod, proč už určitě nevolit Svobodné, protože jsou hrozní eurohujeři. Ale zároveň mi to připadá trochu laciné. Kritický postoj a výstupy k EU máme celé roky konzistentní, v programu máme uspořádání referenda o našem členství a opravdu jsme to teď přes noc nezměnili kvůli dvěma zbývajícím letům europoslaneckého platu…

Roboti nám neberou práci

Opakovaně se vrací mýtus, že stroje berou lidem práci a způsobí to sociální katastrofu. Nestalo se to během průmyslové revoluce a nestane se to ani dnes. Naopak znovu vzroste životní úroveň, kterou si však možná dobrovolně snížíme vyhozením miliard na boj s údajnými následky.

Britská studie ukázala, že 800 tisíc míst sice kvůli automatizaci zaniklo, ale 3,5 milionu nových díky tomu vzniklo – a ještě k tomu lépe placených. To je realita. Neposlouchejte socialisty, kteří vám budou tvrdit opak a sápat se po vašich peněženkách, aby to „napravili“.

Sousedský úklid v Michli

S několika kolegy jsme dnes vyrazili na pomoc sousedskému úklidu do Michle. Tentokrát to nebyla velká akce pod hlavičkou Svobodných, jinak ale vše probíhalo jako obyčejně – Praha 4 dodala na naši žádost kontejner a novou várku úklidových pomůcek, my přidali občerstvení a zázemí, dnes i s party stanem Martina Pucherny, aby nám do kávy, čaje, sušenek a vynikajícího moučníku od příznivkyně Anny Paulíny nepršelo. Michelští si přivezli kolečka a další pracovní nástroje. Dělba práce jak má být.

Počasí se od rána příliš netvářilo, nakonec nás však příroda nechala v klidu pracovat. Tam nahoře prostě vždycky nějak poznají, že jde o dobrou věc a nebeské kohoutky včas utáhnou.

Dorazila čtveřice Svobodných (Tomáš Brotánek, Mojmír Mikuláš, Martin Pucherna a já) a sedm statečných místních vedených paní Evou Benešovou. Jako obvykle nebyla nouze o materiál pro sběr. Přestože jsme se pohybovali na malé ploše (vzdušnou čarou max. 300 metrů z konce ulice Ohradní skrz krátkou strž vedle železniční trati, ze které se člověk vyškrábe do ulice Na Záhonech), byl kontejner zanedlouho solidně zaplněn. K volně ležícím předmětům se přidala i spousta koleček se zeminou beznadějně smísenou s odpadky. Michelští sousedé také pořádně prohrabali a prosekali cestu, aby se jim lépe chodilo.

Začínalo se ve dvě, krátce po čtvrté začalo poprchávat, ale hlavní díl práce byl za námi, takže jsme mohli po závěrečné společné fotografii akci v klidu a s pocitem dobře odvedené práce rozpustit. Snad jsme se neviděli naposled, rádi přijedeme pomoct dobré věci znovu.

Fotografie z akce naleznete ZDE a ZDE.

A co vy? Máte ve svém okolí také zelená místa, která hyzdí odpadky? Chtěli byste s tím něco udělat, ale nevíte, jak na to? Dejte nám vědět. Pomůžeme i vám. Napište na seckar@svobodni.cz nebo se s námi spojte přes naše Facebookové stránky.

#muzeme mít čistou Prahu 4

Vyšlo na webu Svobodní Praha 4.

Lhostejnost

Kauza paní Michalákové má smutné pokračování. Ti, co mohli něco změnit, neudělali vůbec nic. Osud jedné rodiny je jim totiž lhostejný.

Včera zemřel pan Jiří Pavelka, dědeček bratrů Michalákových unesených Norskou sociální službou od rodiny na základě nepodloženého obvinění. Nebyla dokonce ani vznesena obžaloba a paní Michaláková dnes v Norsku pracuje v mateřské školce. Své děti přesto vidět nesmí. Kvůli liknavosti a neochotě českých úřadů se případ táhne už několik let a pan Pavelka se jeho konce bohužel nedožil.

A nedožil se ani splnění jednoho ze svých posledních přání – ještě si naposled se svými vnuky Davidem a Denisem promluvit. Ani to mu fašisté z Barnevernetu neumožnili a zadrželi i vzkazy, které se pokoušel předat. Poslední přání nejhorších zločinců odsouzených na smrt bylo bráno za posvátné, oběť zvůle norských úřadů však žádné zastání nemá.

Od tvůrců zrůdného systému, který krade děti od rodin pod lživými záminkami, aby uspokojil poptávku pěstounů po sociálních dávkách, které za výchovu cizích potomků dostávají, těžko čekat něco lepšího. Co je však mnohem smutnější, je přístup českých politiků. Ty máme tady doma a platíme je ze svých daní. Ti mohli něco udělat a místo toho nechali své občany v nouzi trestuhodně na holičkách. Vláda Indie se Norsku rázně postavila a ukradené dítě se mohlo vrátit zpátky domů k mámě. Naši politici nedělají v lepším případě nic a v horším případě Michalákovým svým jednáním otevřeně škodí jako to předváděla takzvaná ministryně práce a sociálních věcí(sic) Marxová-Tominová. Čest světlým výjimkám, z nichž však nikdo nedisponuje reálnou mocí něco změnit

Také posledním zoufalým bojem pana Pavelky o právo rozloučit se svými vnuky se ministr zahraničí a úřadující předseda ČSSD Lubomír Zaorálek odmítl zabývat. Nepovažoval to za důležité. Asi měl strach, že by přestaly cinkat penízky z Norských fondů, kterými si seveřané zřejmě kupují svědomí našich politiků a jejich ochotu dívat se jinam, když se dějí nepravosti.

Nebo byl opravdu příliš zaneprázdněn jinými důležitějšími věcmi, jako jsou laciné předvolební sliby a porcování medvědů, kteří teprve budou muset být sebráni těm, kteří je svou prací vydělávají. Slibovat pečené holuby je snazší, než jít a něco doopravdy udělat. Paradoxně případná úspěšná intervence by mu přinesla daleko víc hlasů než levicový populismus, kterému už po čtyřech letech vlády sociální demokracie nikdo soudný nevěří. Ale jak je vidět, priority jsou jinde.

Vyšlo na blog iDnes.

Rozvojové novinky

Tentokrát jsem komisi rozvoje nestihl od začátku. Čas 16:00 bohužel není příznivý pracujícím, ačkoliv chápu, že povaha jednání a obvyklé množství nových stavebních záměrů si žádá začít včas. Jako obvykle bylo v jednacím sále, kde se schází také zastupitelstvo, celkem plno. O tuto komisi je pravidelně největší zájem, protože právě zde se mohou občané seznámit s chystanými projekty výstavby a říct k nim nahlas své připomínky.

Dorazil jsem asi po deseti minutách a už se nějakou chvíli probíral bod číslo dvě. Troufám si proto hádat, že úvodní Polyfunkční objekt Bělehradská byl odložen pro nepřítomnost prezentujícího. Druhý bod v pořadí byl nazván Výstavba bytů a parku u Botiče, ul. Michelská. To hlavní, tedy developerskou a architektonickou vizi z úst autora jsem propásl, pochytil jsem však, že jde o vcelku střízlivý záměr v prostoru Michelského Dvora, který se u jinak přísné komise setkal s pozitivním přijetím. Výhodou pro okolí by měl být nově vybudovaný park umožňující pěší průchod nyní uzavřeným územím, a dokonce je slibován pokles pohybu vozidel oproti dnešnímu stavu. Námitky sice byly, ale spíše technického rázu. Podle názoru komise je třeba řešit návaznost na vedlejší Domov Sue Ryder a jejich rozvojové plány, nebylo správně dořešeno dopravní napojení do ulice Michelská a příliš se nelíbilo provedení jedné z budov. Vše bylo doporučeno k dopracování a projekt tak uvidíme znovu.

O poznání horší „nápad“ dostali zpracovatelé následující prezentace Přestavba části obchodního centra Novodvorská. Název je poněkud zavádějící – nejde o ono Obchodní centrum s velkým „O“, nýbrž o prostor mezi ulicemi Novodvorská a Jílovská, kde je Albert, pobočka pošty 418, další obchody, a samozřejmě KC Novodvorská. Prezentovaný návrh spočíval v nastavení dalších 10+ nadzemních pater na stávající dvoupatrový objekt, který by se tyčil podobě dvou věží zhruba nad stávajícím pěším průchodem do Jílovské. Celý komplex by měl 123 bytů a vybudováno by bylo 142 nových parkovacích míst, částečně v podzemí, částečně na povrchu. Přítomný zástupce SVJ z přilehlého paneláku, který by se nyní přes ulici díval přímo do oken nové stavby, přednesl jednoznačný nesouhlas všech obyvatel a kategoricky odmítavý postoj zaujala i celá komise. Sídliště Novodvorská je považováno za architektonický celek, do kterého podle členů komise nelze selektivně zasahovat na jednom místě a zde zásadním způsobem zahušťovat výstavbu.

Následoval parkovací dům v ul. Chýnovská x Novodvorská. O jeho vybudování má provozovatel zdejších vysokých budov DC Rezidence. Měl by vzniknout na ploše současného pozemního parkoviště, zvýšit jeho kapacitu plus nahradit další parkovací místa, která zaniknou v souvislosti s výstavbou metra D Nové Dvory, která bude nedaleko odsud probíhat. Kapacita parkovacího domu by měla být 310 míst v sedmi patrech, oproti současnosti nárůst o cca 100. Autoři připomněli soulad s Územním plánem vč. toho, že zachovávají, resp. obnovují pruh zeleně, se kterým se v plánu počítá. Komise souhlasila s tímto záměrem bez výhrad, pouze pan zástupce starosty Kovářík upozornil na souvislosti s plánovanou výstavbou metra a odkázal prezentující na magistrát, aby své plány sladili s tím, co pro lokalitu Nové Dvory chystá Praha.

Podle zájmu přítomné veřejnosti šlo neomylně poznat, že pátý bod programu Bytové domy Braník – Mezivrší je klíčovou událostí dne. Developer se snaží do zářezu, kterým ulice Mezivrší spadá ze Zeleného pruhu dolů do Braníka, napěchovat maximum, co mu Pražské stavební předpisy a Územní plán údajně dovolují. Prý jde o poloviční projekt oproti tomu, co bylo navrhováno (a zamítnuto) dříve. Vychází to na zhruba 90 bytů a podobný počet parkovacích stání v pěti nadzemních objektech o 2-6 patrech. Má se zachovat stávající zeleň a průchody pro pěší. Členové komise byli skeptičtější. Paní předsedkyně Eismannová měla za to, že nové stavby nesplní podmínky světlosti, pan Slanina zkritizoval nesmyslnost předpisové klauzule o cca jednom parkovacím stání na jeden byt, protože praktická zkušenost říká, že aut v jedné rodině je v průměru víc. S ohledem na již dnes napjatou situaci s parkováním a vůbec s průjezdem ulicí Mezivrší je to poukaz na budoucí prohlubování dopravních problémů. A pan Kovářík neváhal rovnou říct „NE“ s tím, že není o čem diskutovat, jelikož druhá strana stejně nediskutuje. Pan Bodenlos se zeptal, kdo vůbec pánům architektům poradil, aby svůj záměr přišli prezentovat na komisi, když jim mohlo být jasné, že komise nemůže s něčím takovým souhlasit. Hlasitá a rázná kritika se na návrh snesla i z řad přítomné veřejnosti a komise s ním pak podle očekávání vyslovila jednoznačný nesouhlas.

To bylo také to poslední, čeho jsem byl svědkem, neboť jsem se musel v 17:45 zvednout a přesunout na jinou schůzi. O zbylé tři body jednání jsem tak přišel, ale i tak jsem viděl a slyšel leccos. Příští jednání Komise územního rozvoje a výstavby je v plánu začátkem října.

Vyšlo na webu Svobodní Praha 4.

Kampaň a účelovka

Andrej Babiš před poslaneckou sněmovnou prohlašuje, že nevidí žádný podvod, když Čapí hnízdo stojí a funguje.

Sympatizanti Andreje Babiše by si měli uvědomit, že jestli měl jejich guru „skoro miliardu„, kterou mohl nainvestovat do projektu, tak zkrátka nesměl žádat o 50 milionů dotaci pro malé podniky. A že to je ten podvod, kvůli kterému po něm jdou. Je úplně jedno, jestli je použil smysluplně nebo ne. Obvyklé řeči o korupční hydře to taky nezakryjí.

Bohužel se ukazuje pojetí spravedlnosti podle ANO: Když jste kradli vy, my můžeme taky…

Jaký politik, takový zákon

Darovací smlouva na každý vylepený plakát na vesnické nástěnce? Nový úřad úřaduje, politici se diví, občané si klepou na čelo a karavana jede dál.

Je to pár měsíců, co poslanci s náležitou pompou slavně vybojovali další ze svých mnoha bitev s korupcí. Tentokrát se rozhodli zatočit s oligarchy, kteří zakládají politické strany a za své velké peníze válcují populistickými kampaněmi tradiční strany plné skutečných idejí a ideálů (*kuck, kuck*).

A tak se zrodila novela zákona o politických stranách s novými pravidly, jak učinit politiku transparentnější. A hlavně se zrodil nový úřad (dále Úřad), který na to všechno bude dohlížet. Jeho nový ředitel se přesně v duchu okřídleného „Dej volovi funkci…“pustil do díla a začal vymýšlet, co všechno by mohlo podléhat jeho pravomoci.

Napřed přišel s protiústavním omezením svobody projevu. Prý nelze mít jen tak mírnix dýrnix na vlastním plotě reklamní plachtu vaší oblínené (nebo neoblíbené) politické strany. Všechno je kampaň (učil se Babiš od Úřadu nebo Úřad od Babiše?), a protože kampaň má teď svůj výdajový strop 90 milionů, tak musí být všechno hezky vyúčtované – v cenách obvyklých, protože to by tak hrálo, aby někdo nabízel svůj reklamní prostor zdarma. A všecho se musí registrovat, protože bez registrace není evidence a bez evidence není pořádek. A kde není pořádek, tak nastupuje Úřad a šup, pokuta!

A když cirkus, tak pořádný, řekl si nejmenovaný ředitel Úřadu (nemůžu ho jmenovat, protože to by si vykládal jako neoprávněný nátlak na jeho osobu), a přišel před pár dny s další novinkou – kampaň jsou i plakáty zdarma na venkovských nástěnkách. Na každý papír větší než A4 musí být v Banánové republice Česko papír A4, kde bude vyčíslena hodnota jeho vyvěšení. Tak pravil Úřad.

Politici se podle očekávní probudili a zděsili. Co má být tohle za nesmysl? „To je nereálné. Tohle prostě nejsme schopni udělat, v sále není nikdo schopný udělat pět a půl tisíce dohod,“pravil prý Martin Starec z ČSSD. Příliš pozdě si uvědomil, co zase jeho strana pomohla spískat. Opět byl ve sněmovně schválen paskvil a tady jsou výsledky. Člověk by se škodolibě smál, že se politici chytili do vlastní pasti. Jenže následky ponesou i všichni ostatní. Obzvlášť menší strany tvořené idealsity, kteří by rádi něco změnili, se dostávají do problémů, které jim přichystali jejich velcí, ve Sněmovně již pevně uchycení kolegové. Sami sobě si naopak přihráli více státních peněz.

Pokud se tento nesmyslný Úřad nepodaří krátce po volbách zrušit, začne brzy zle zatápět politické konkurenci vládnoucí garnitury. Pravidla, která sám za pochodu tvoří, jsou totiž natolik složitá, že jsou v podstatě nesplnitelná a na každého se tak něco najde. Můžeme ho zrušit bez obav, žádná škoda to nebude.

P.S. Perlička na závěr:Jedním z proklamovaných cílů novelizace bylo omezit výši darů poskytovaných stranám. Limit je stanoven na 3 miliony na osobu a rok. Jenže zákon říká, že strana musí nadlimitní dar vrátit do 1. dubna následujícího roku. Takže může peníze klidně vrhnout do kampaně a dárci je vrátit po volbách ze státního příspěvku na činnost. Kdyby to náhodou nevyšlo, strana pohodlně zanikne (co taky se stranou, která neprošla za brány Poslanecké sněmovny?) dřív, než se na ni Úřad dostane. Takže zlovolní oligarchové můžou být vysmátí a nad výdělkem časem spláče pouze obyčejný občan. Jako vždy.

Vyšlo na Blog iDnes.

Pomoc a „pomoc“ v podání státu

V novinách si můžeme přečíst dobrou zprávu – Sedmnáctiletá Kamila Šabršulová je od tohoto týdne majitelkou bionické ruky, na kterou se jí složily tisíce čtenářů MF DNES a iDNES.cz.

Když se příběh Kamily dostal do médií, největší starostí rodičů nebylo, jak sehnat peníze, ale jak to zařídit, aby výběr peněz neodporoval zákonům a nedostali se tak do konfliktu se státem – tímž státem, který jinak nehnul prstem.

#muzeme si pomoct sami a lépe

Page 1 of 7

© 2017 Alois Sečkár

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén